Ahoj, já jsem

Andy

a tohle je můj příběh

Stejně jako Ty, i já jsem si prošla mnoha pády. Měla nehezké vztahy, které nehezky skončily. Zažila hlášky typu – „Nejsi ty frigidní?“, jen protože jsem odmítla s mužem strávit noc. I já jsem byla považována za „lehkou dívku“ jen proto, že jsem si na sebe vzala mini sukni. Doma mi říkali, ať se zocelím, protože jako zranitelná žena se vystavuji nebezpečí, že mi někdo ublíží.

A já tak celé své ženství po velkou část svého života potlačovala. Tajně jsem si přála, abych se bývala narodila jako kluk. Neměla jsem ráda ani ostatní ženy, protože mi jejich chování přišlo „moc ženské“ a já to nemohla vystát. Navíc jsem mívala nesnesitelně bolestivou menstruaci, nechuť k milování, byla jsem odpojená od svého těla a celkově jsem jej neměla moc ráda. Měla jsem pořád pocit  že to ono mě pořád přivádí do potíží, to ono mi pořád způsobuje bolesti (třeba právě v období menstruace).

Ale ikdyž jsem se snažila jakkoliv, v tomto „mužském nastavení“ jsem své štěstí nenacházela, a o to více se odpojovala od sebe, od své podstaty. Měla jsem pocit, že nikam nepatřím. Měla jsem se méně a méně ráda. Bojovala jsem proti tomu. A moc. Fakt jsem se snažila být výkonná a neemotivní, méně citlivá, náladová, nikdy jsem neplakala ani neeprojevovla jakékoliv známky zranitelnosti. Ale ono to prostě NEFUNGOVALO.

To až, když jsem začala své ženství přijímat, se začaly dít opravdové změny. Bolesti mě opustily, intimita se mi vrátila, milování mě začalo bavit a mé vztahy začaly být o zranitelnosti a upřímnosti namísto „síly“ a manipulace, abych náhodou nebyla ta „slabší“.

Začala jsem se věnovat své kreativní stránce, začala jsem tančit, začala jsem se vzdělávat, zkoušet, objevovat, dokonce i chodit na týdenní terapie (a to ne proto, že bych měla psychické problémy jak si spousta lidí o terapiích stále ještě myslí, ale proto že jsem se chtěla zlepšit, více pochopit, poznat). Čím více jsem přijímala svou vnitřní ženu, svou cykličnost, svou vnitřní svůdnici a milenku, tím více jsem se sebou byla spokojená.

No a to mě dovedlo až ke smyslnosti. Smyslnost je báječná, nádherná a magická. Díky ní jsem se naučila se hýčkat namísto věčné kritiky. Díky ní jsem si zamilovala své tělo. Přijala svou jemnost a citlivost. Začala naslouchat své přemoudré intuici. Díky ní jsem se dokázala napojit na to, co právě teď cítím, projevovat své emoce laskavým způsobem, dělat si na sebe láskyplné chvilky. Být ve své ženskosti a ohromné síle. Díky ní jsem začala opět zářit a vyléčila všechny své staré rány.

A já bych Tě na tu cestu chtěla vzít taky, protože to opravdu stojí za to. Chtěla by ses se mnou na ni vydat i Ty?